Snímek režiséra Lasse Hallströma Hypnotizér je filmovou adaptací stejnojmenné knihy Larse Keplera.
Příběh začíná jedné prosincové noci, kdy je v rodinném domku nalezena surovým způsobem zavražděná téměř celá rodina a jediným přeživším je patnáctiletý chlapec, který leží v nemocnici a bojuje o život. Detektivní inspektor Joona Linna uprostřed noci povolá známého odborníka na hypnózu psychiatra Erika Mariu Barka, aby chlapce zhypnotizoval a zjistil, co se oné noci v domě stalo. Erik však tento typ praxe už deset let neprovozuje a proto prosbu policie zprvu odmítne. Když se konečně nechá přesvědčit, události se záhy dají do pohybu a Erik je nucený čelit vlastní minulosti.
Co říkají o filmu?
„Ačkoliv je kniha vcelku originální, většinou u ní chcípáte nudou a navíc nám Keplerovi experimentují s literární formou a je to napsáno v téměř nesnesitelné třetí osobě přítomného času! Saša a jeho stará si tedy pouze s touhle paknihou zasurfovali na IN vlně slušných švédských pissálků Larssona a Nesbø. Vizualizace je každopádně daleko snesitelnější, ale i tak jsem většinu času doufal, že někdo luskne prsty, napočítá do pěti a probudí mě z té otravné, nervydrásající omáčky kolem poměrně slušné zápletky. Takže máte li rádi dvouhodinové uspávaní kober, které na závěr nezalomí a kousnou svého krotitele do prdele, hezky si to užijete.“ verbal **
„Knihu jsem četla a moc mě bavila. Film je fajn, atmosféra a hlavně hudba mrazivá, herecké obsazení mě vůbec nerušilo (u Larssona mě vyloženě vytáčelo), jen některé scény byly poněkud tmavé a nebylo tam téměř nic vidět a linie se sestrou Josefa mě poněkud zklamala. Ovšem hypnotizérova žena byla na facku a to řvoucí dítě na dvě.“ Jossie ***
„Oproti knížce zklamání (knížka: sice to nebyl Larsson, ale i tak to byl dost dobrý, napínavý thriller; když už vytahuju Larssona, tak jeho filmové zpracování se, na razdíl od tohohle, moc povedlo). Scénář trochu okleštili a přeházeli, až se vytratila naléhavost, dramatičnost i moment překvapení (pointa má být pecka; příběh má být vystavěný tak, abych koukal s otevřenou pusou; ne že „jen tak mimochodem, takhle to je“). Začátek bez diskuze působivý, za kameru (first person view) palec nahoru; ale děj šel pár kilometrů kolem mě a moc mě nezasáhnul. Při únosu dítěte bych od rodičů zkrátka čekal víc účasti. # [viděno: monitor, 5.1, SWE->EN sub] # příběh 6 | hudba 6 | humor 0 | akce 1 | napětí 4 | pustil bych si znovu 5“ IQ Tiqe ***